main page, here            

Елена Андреевна Шварц

Elena Shvarts

 

 

 

 

ЭЛЕГИЯ НА РЕНТГЕНОВСКИЙ СНИМОК МОЕГО ЧЕРЕПА

Флейтист хвастлив, а Бог неистов —
Он с Марсия живого кожу снял.
И такова судьба земных флейтистов,
И каждому, ревнуя, скажет в срок:
«Ты меду музыки лизнул, но весь ты в тине,
Все тот же грязи ты комок,
И смерти косточка в тебе посередине».
Был богом света Аполлон,
Но помрачился —
Когда ты, Марсий, вкруг руки
Его от боли вился.
И вот теперь он бог мерцанья,
Но вечны и твои стенанья.

И мой Бог, помрачась,
Мне подсунул тот снимок,
Где мой череп, светясь,
Выбыв из невидимок,
Плыл, затмив вечер ранний,
Обнажившийся сад;
Был он — плотно-туманный —
Жидкой тьмою объят,
В нем сплеталися тени и облака,
И моя задрожала рука.
Этот череп был мой,
Но меня он не знал,
Он подробной отделкой
Похож на турецкий кинжал —
Он хорошей работы,
И чист он и тверд,
Но оскаленный этот
Живой еще рот...

Кость! Ты долго желтела,
Тяжелела, как грех,
Ты старела и зрела, как грецкий орех, —
Для смерти подарок.
Обнаглела во мне эта желтая кость,
Запахнула кожу, как полсть,
Понеслася и правит мной,
Тормозя у глазных арок.
Вот стою перед Богом в тоске
И свой череп держу я в дрожащей руке, —
Боже, что мне с ним делать?
В глазницы ли плюнуть?
Вино ли налить?
Или снова на шею надеть и носить?
И кидаю его — это легкое с виду ядро,
Он летит, грохоча, среди звезд, как ведро.
Но вернулся он снова и, на шею взлетев, напомнил мне для утешенья:
Давно в гостях — на столике — стоял его собрат, для украшенья,
И смертожизнь он вел засохшего растенья,
Подобьем храма иль фиала, —
Там было много выпито, но не хватало,
И некто тот череп взял и обносить гостей им стал,
Чтобы собрать на белую бутылку,
Монеты сыпались, звеня, по темному затылку,
А я его тотчас же отняла,
Поставила на место — успокойся,
И он котенком о ладонь мою потерся.
За это мне наградой будет то,
Что череп мой не осквернит никто —
Ни червь туда не влезет, ни новый Гамлет в руки не возьмет.
Когда наступит мой конец — с огнем пойду я под венец.

Но странно мне другое — это
Что я в себе не чувствую скелета,
Ни черепа, ни мяса, ни костей,
Скорее же — воронкой после взрыва,
Иль памятью потерянных вестей,
Туманностью или туманом,
Иль духом, новой жизнью пьяным.

Но ты мне будешь помещенье,
Когда засвищут Воскресенье.
Ты — духа моего пупок,
Лети скорее на Восток.
Вокруг тебя я пыльным облаком
Взметнусь, кружась, твердея в Слово,
Но жаль, что старым, нежным творогом
Тебя уж не наполнят снова.

1972

 
   

 

 

Elegy on an X-ray Photo of my Skull

 

The flautist boasts but God’s enraged -

He stripped the living skin from Marsyas –

Such is the destiny of earthly flautists:

Grown jealous, He say to each in turn:

‘You’ve licked the honey of music but you’re just muck,

You’re still a lump of that same dirt

And lodged inside you is the stone of death.’

Apollo was the god of light

but he grew dark

When round his hands, you Marsyas,

Twisted in pain.

And now he is a god of glimmer,

But eternal also are your groans.

 

And my God, growing dark,

Slipped me this photograph

In which my glowing skull,

Etched from the invisible,

Swam, blocking out the dusk

And the stripped naked park

It was a mass of fog

Embraced in liquid dark.

In it shadow and cloud were blended

And my hand began to tremble.

This skull was my own

But it didn’t know me,

Its intricate pattern

Like a damascene dagger

Is skilfully crafted,

How pure and how strong.

But the mouth is bared,

Still alive its grin.

 

Bone, you yellowed a long time,

Grew as heavy as sin,

Like a walnut you aged and you ripened,

A present for death.

Grown brazen inside me, this yellow bone

Has lapped itself in a sleigh—rug of skin

And taking my reins sped off headlong

But come to a bait at my brow.

In anguish here before my God I stand

Holding my skull in a trembling hand

O Lord, what shall I do with it?

Spit in its eyesockets?

Fill it up with wine?

Or put it on my neck and wear it once again?

So I hurl it aside this light—looking shell

And it flies off thundering among the stars like a pail.

But it returned and landing on my neck, reminded me in consolation:

Way back at someone’s house, its fellow stood as a table decoration

And led the deathlife of a dehydrated plant

As if it were a temple or a chalice.

There was a lot to drink but not enough

And someone took this skull and began to pass it round

To collect the money for a vodka bottle.

Small change was scattered clinking on the dark occiput

But straightaway I confiscated it,

Put it back where it belonged -  calm down -

And like a kitten it rubbed against my palm.

For this I shall be granted as reward

That nobody will desecrate my skull

No worm will crawl inside, no new Hamlet take it in his hands.

When my end comes I shall walk up the aisle in flames.

But something else strikes me as weird,

That I can’t sense my skeleton inside

Neither skull nor flesh nor bones

More like a crater after the explosion

Or a memory of missing news,

Mistiness or mist

Or a spirit drunk on its new life.

 

But you will be my lodgings when

They start to pipe the Resurrection.

You, my spirit’s navel, fly

Sooner to the East. And I

Ali around you as a dusty cloud

Erupting, swirling, setting as the Word.

But what a shame you won’t be filled again

With all that soft old curd.

 
 

 

   

 

 

Плаванье
 
Я, Игнаций, Джозеф, Крыся и Маня
В теплой рассохшейся лодке в слепительном плыли тумане.
Если Висла – залив, топ о ней мы, наверно, и плыли,
Были наги-не наги в клубах розовой пыли.
Видны друг другу едва, как мухи в граненом стакане,
Как виноградные косточки под виноградною кожей – 
Тело внутрь ушло, а души, как озими всхожи,
Были снаружи и спальным прозрачным мешком укрыли.
Куда же так медленно мы – как будто не плыли – а плыли?
Долго глядели мы все на скользившее мелкое дно.
-Джозеф, на лбу у тебя родимое что-ли пятно?
Он мне ответил, И стало в глазах темно:
-Был я сторожем  в церкви святой Флориана,
А на лбу у меня смертельная рана,
Выстрелил кто-то, наверное, спьяну.
Видишь – Крыся мерцает в шелке – синем, лиловом?
Она сгорела вчера дома под Ченстоховом

Nie ma już ciała, a boli mnie głowa. 1

Вся а темная, теплая, как подгоревший каштан.
Was hat man dir, du armes Kind, getan? 2
Что он сказал про меня – не то, чтобы было ужасно,
Только не помню я, что – понять я старалась напрасно – 
Не царапнув сознанья, его ослепило,
Обезглазило – что же со мною там было?
Что бы там ни было – нет, не со мною то было.
Скрывшись привычно в подобии клетки,
Три канарейки – кузины и однолетки – 
Отблеском пения тешились. Подстрелена метко,
Сгорбилась рядом со мной одноглазая белка.
Речка сияла, и было в ней плытко так, мелко.
Ах, возьму я сейчас канареек и белку.
Вброд перейду – что же вы, Джозеф и Крыся?
Берег – вон он – еще за туманом не скрылся.
- Кажется только вода неподвижным свеченьем,
Страшно, как током, ударит теченье,
Тянет оно -  в одном направленье,
И ты не думай о возвращенье.
Беллина шкурка в растворе дубеет,
В урне твой сохнет и млеет.
Что там… А здесь – солнышко греет.
- Ну а те, кого я любила,
Их – не увижу уж никогда?
- Что ты! Увидишь. И их с приливом
К нам сюда принесет вода.
And it for ever,  3 то
Muzyka brzmi - 4 из Штрауса обрывки.
Вода   сгустилась вся и превратилась в сливки!
Но их не пьет никто. Ах, если бы Ты мог
Вернуть горячий прежний гранатовый наш сок,
Который тал долго кружился, который – всхлип, щелк –
Из сердца и в сердце – подкожный святой уголек.
Красная нитка строчила, сшивала творенье Твое!
О замысел один кровобращенья – 
Прекрасен ты, как ангел мщенья.
Сколько лодок, сколько утлых кружится вокруг,
И в одной тебя я вижу, утонувший старый друг,
И котенок мой убитый на плечо мне прыгнул вдруг,
Лапкой белой гладит щеку – 
Вместе алыть не так далеко.
Будто скрипнули двери – 
Весел в уключинах взлет,
Темную думу измерить
Спустился ангел, как лот…
  
 
1.Уже нету тела, а голова болей (польск.)
2.Что сделали с тобою, бедное дитя? (Гете)
3.И если навсегда (Байрон)
4.Музыка гремит (польск.)

 

 

                                Voyage

 

Ignatius, Joseph, Chrissy, May and I

Drifted in a warm heat-cracked boat through a dazzling mist.

If the Vistula were our Gulf, we were probably drifting across it.

We were naked but hidden in cloudpuffs of rosy pinks motes

Hardly visible one to another, like flies in a cut-glass jug,

Like a grape’s pips under the skin of the grape.

Body had sunk inside, but souls, like sprouting winter crops,

Were outside blanketing us in transparent sleeping-bags.

Where were we going so slowly – as if we weren’t drifting, yet drifting?

We all of us gazed a long time at the slide of the shallow sea-floor.

“Joseph, is that mark a birthmark on your forehead?”

He answered me and everything went dark before my eyes.

“I was the warden at St, Florian’s church

An on my forehead here, this is a fatal wound.

Somebody shot me, probably they were drunk.

Look, Chrissy’s shimmering in lilac-bluish silk,

Fire consumed her yesterday at her home near Czestochowa.”

Nie ma już ciała, a boli mnie głowa. 1

Like an over-roasted chestnut she is all dark and warm.

Was hat man dir, du armes Kind, getan? 2

What he told me about myself – it wasn’t that it was awful –

I just don’t remember what – I tried in vain to grasp –

Not grazing consciousness – it had been somehow blinded,

Deoculated – what was happening to me there?

Whatever it was – no, it wasn’t happening to me.

Hiding as usual in a cage’s image,

Three canaries – cousins and coevals –

Sported in the sheen of song. Shot clean,

Next to me a one-eyed squirrel crouched.

The stream was shining and it was so languish and so shallow.

Oh, I’ll take squirrel and canaries now

And wade across – what of you, Joseph, Chrissy?

The shore is over there – it’s not yet hidden in mist.

“Only the water bright with static illumination

Seems awful like high-tension – current will shock,

Will drag away in one direction

And don’t even dream of getting back.

The squirrel’s hide is being soaked in tannin,

Your ashes dry delighting in their urn.

What’s over there? But here sweet sunlight warms.”

“What about people that I’ve loved,

Will I never see them any more?”

“Don’t worry! You’ll be seeing them. With the tide

The water will carry them towards us here.”

“And if forever”,  3 then…

“Muzyka brzmi” 4 extracts out of Strauss.

The water was thickened all over and turned to cream!

But no one drinks it. Oh, if you could just

Bring back our previous hot pomegranate juice

That circled round so long, that clacked and sobbed –

From the heart, to the heart, sacred subcutaneous coal,

Scarlet thread that stitched and sewed up Your creation!

O you, mere concept of blood circulation,

Are beautiful like an avenging angel.

How many boats, how many fragile boats are circling round,

In one of them I catch a glimpse of you, my old drowned friend,

And my killed kitten suddenly

Leapt up onto my shoulder

Stroking my neck with his white paw.

Together we haven’t got too far to float.

Like a creaking of doors

The wingbeat of rowlocks is glad,

To plumb the murky soul

An angel will drop like lead…

 

 

1.       I no longer have a body, but my head aches (Polish)

2.       What have they done to you, poor child? (Goethe)

3.       “And if forever…” (Byron)

4.       Music thunders. (Polish)

 

 

 
  These 2 poems from "Paradise", Selected Poems of Elena Shvarts, introduced and translated by Michael Moltar, Bloodaxe Books,Newcastke, 1993, ISBN 1-85224-249-3  
   

There is a Polish translation of this poem, here

 

 

 

 

КРАСНАЯ  ЮБКА
 
Место действия:
1) берег Залива, напротив Петергофа; ветренно
2) во времянке; туманно 
 
 
Я тихо подходила к морю,
Бутыль бросала далеко.
От всплеска - чаек синий порох,
Крича, взлетал так высоко.
 
Горела моя юбка ало,
И ветром с тлеющих песков
Так высоко ее вздувало
И накрывало Петергоф.
 
И опадала и взлетала,
В колени хлопала мои,
И медленно, как два кинжала,
В Кронштадт входили корабли.
 
Я шла заливом, припевала,
А ты передо мной металась,
Цветочки белые свивала
И развивала, вся как парус.
 
"Уймись же, юбка, что ты скачешь!"
Ладонями в тебя стучала,
А ты под ветром, ветром с суши
Вся вздрагивала и плясала.
 
Упало солнце. Во времянку
Пойду, туман стряхнувши с ног.
Лягушки, чуя дождь, со шлепом
Ко мне скакали на порог.
……………………………………
 
У поцарапанного шкафа
Тебя я, вялую, снимала -
Крючок ослаб, прожог, заплата,
Швы разошлись - как ты устала!
 
Тобою, мертвой, занавешу
Окно - сегодня полнолунье -
От раскаленной лунной плеши,
От наводненья, от безумья.
 
Тебя повешу на окне -
Нусть ночь тебя оденет ночью,
Пусть соловей тебя прожжет,
Пускай роса тебя промочит.
 
Не сплю - луна скользит мертва,
Слегка прикрытая кошмою,
Как срубленная голова
В мешке татарина кривого,
Скользит, уходит из окна,
 
Она мерцает под травою.
"Что ж ты луну не довезла?"
Орда бежала бы бегом
Смотреть, как хан тебя развяжет,
К губам прижмет, вина прикажет
И отшвырнет луну ногой.
 
1984

 

 

      La gonna rossa

 

Luogo dell’azione:

1)  la riva del Golfo, di fronte a Petergof; tempo ventoso

2)  nel capanno; tempo nebbioso

 

Mi sono avvicinata piano al mare,

Ho gettato lontano una bottiglia.

Per so scroscio i gabbiani, quasi polvere

Azzurra, si libravano in alto strepitando.

 

La mia gonna ardeva scarlatta,

E il vento delle sabbie riarse

La sollevava così in alto,

E copriva Petergof.

 

Cadeva, si librava,

Batteva sulle mie ginocchia,

E lentamente, come due pugnali,

Entravano le navi a Kronštadt.

 

Vagavo sul Golfo, cantavo,

E tu ti agitavi davanti a me,

Intrecciavi e scioglievi bianchi

Fiori – tutta come una vela.

 

“Càlmati, gonna. Perché salti!”.

Ti battevo con le mani,

Sussultavi tutta e danzavi

Al vento – il vento della terra ferma.

………………………………………

 

È calato il sole. Sono andata nel capanno,

Scrollandomi la nebbia dai piedi.

Le rane, avvertendo la pioggia,

Mi hanno seguita sguazzando oltre la soglia.

 

Accanto a un armadio graffiato

Mi sono spogliata della tua fiacchezza –

Il gancio allentato, una bruciatura, una pezza,

Le cuciture lasche – come eri esausta!

 

Con te, esanime, drappeggerò

La finestra – oggi c’è il plenilunio –

Contro le calvizie rovente della luna,

Contro l’inondazione, la follia.

 

Ti appenderò alla finestra –

La notte possa ammantarti della notte,

L’usignolo possa bruciarti,

La rugiada possa bagnarti.

 

Non dormo. Scivola esanime la luna,

Appena coperta da un tappeto- ,

Come una testa mozza

Nel sacco de un tartaro orbo - ,

Scivola, va via dalla finestra,

Riluce sotto l’erba.

 

“Perché non hai portato la Luna?”

L’orda correrebbe di gran carriera

A guardare – come il khan ti slegherà,

Ti stringerà alle sue labbra, ordinerà il vino

E darà un calcio alla Luna.

 

1984

 

 
 
   

 

 

 

 

 
МАЛЕНЬКАЯ ОДА К БЕЗНАДЕЖНОСТИ
 
«Душа моя скорбит смертельно», —
Сказал он в Гефсиманской мгле.
Тоска вам сердце не сжимала?
И безнадежность не ворчала,
Как лев на раненом осле?
И душу боль не замещала?
Так вы не жили на земле.
 
Младенцы в чревесах тоскуют
О том, что перешли границу
Непоправимо, невозвратно —
Когда у них склубились лица.
 
А мытарь с каждого возьмет
Обол невыносимой боли —
Пожалте денежку за вход —
И вы увидите полет
Орла и моли.
 
Моцарта кости в земле кочуют,
Флейты звенят в тепличном стекле,
Они погибели не чуют,
Они не жили на земле.
 
1997

 

      Piccola ode della disperazione

 

“La mia anima è mortalmente afflitta”,

Disse Lui nell’oscurità del Getsemani.

La malinconia non vi stringeva il cuore?

E la disperazione non rugliava,

Come un leone su un asino ferito?

E il dolore non suppliva all’anima?

Non avete vissuto sulla terra.

 

I bambini nei ventri s’immalinconiscono

Per avere varcato il limite

Irreparabilmente senza ritorno –

Quando si sono plasmati i loro volti.

 

Il gabelliere prende da ognuno

L’obolo di un dolore intollerabile.

Favorite una moneta per l’entrata –

E vedrete il volo

Dell’aquila e della tarma.

 

Sono nomadi nel suolo le ossa di Mozart,

Sul vetro di una serra risuonano i flauti,

Non avvertono la morte,

Non hanno vissuto sulla terra.

 

1997

 

    Le ultime due poesie da "La nuova poesia russa", a cura di Paolo Galvagni, Crocetti Editore, 2003, ISBN 88-8306-076-8